SOCIALISTICKÁ FRAKCE ČSSD
NÁVRH USTAVUJÍCÍHO TEXTU DOKONČEN 20. ZÁŘÍ 2009
Návrh na ustavení Socialistické frakce ČSSD
(Diskusní a akční materiál)

(1) Cílem iniciativy Socialistická frakce ČSSD (SF ČSSD) je snaha o evoluční a nenásilnou renesanci i postupnou realizaci snu velkých socialistů: nahrazení kapitalismu socialismem; přičemž potřeba této historické změny – vybudování socialismu na základech buržoazního společensko-ekonomického systému – se jeví zcela akutní. Zdůvodnění i konkretizaci tohoto projektu obsahují následující statě:

I. ANAMNÉZA KAPITALISMU
II. DIAGNÓZA KAPITALISMU
III. TERAPIE A METAMORFÓZA KAPITALISMU
A) Socialistická demokracie a atributy socialistického politika
B) Socialistická ekonomika
C) Socialistická vnitrostranická demokracie
D) Socialistická občanská demokracie
E) Socialistická kultura a ideologie
IV. USTAVENÍ SOCIALISTICKÉ FRAKCE ČSSD
1) Politická architektura iniciativy
2) Přijímací procedura
3) Čestné prohlášení člena SF ČSSD
4) Organizační struktura, stanovy a ustavení SF ČSSD
5) Prozatímní pravidla platná pro vznik iniciativy
6) Jak se přihlásit?

I. ANAMNÉZA KAPITALISMU

(2) Dějiny kapitalismu jsou velkolepé: přispěl ke svržení feudálního systému a na jeho bázi vykvetl Západ s jeho báječnou technologií, vyspělou demokracií a stmelený křesťanskou vírou. Dnes však již zcela konzumně orientovaná buržoazně-kapitalistická společnost prochází akcelerujícím úpadkovým i vysoce rizikovým procesem, který se projevuje růstem bezpráví, konfliktů a hrozeb sociálních, ekonomických, ekologických, demografických, geopolitických, atp. Prohlubují se nespravedlivé majetkové rozdíly, bují korupce a násilná kriminalita, upadá právní vědomí i vymahatelnost práva. Společnosti již fakticky vládnou zločinci, což je např. v USA evidentní od dosud nevyjasněných vražd bratrů Kennedyových. Původní ideologický tmel, křesťanství, již nefunguje. Zaniká rodina, šíří se narkomanie, chorobný hédonismus, drancují se neobnovitelné zdroje, společnost se atomizuje a dezorientuje.

(3) Současně silně retarduje společenský vývoj ve srovnání s vývojem technologickým: vytváříme technologie (včetně zbraňových systémů) s globálními účinky i riziky a přitom nefunguje kompetentní, suverénní a demokratická globální instituce schopná prevence i řešení globálních problémů a hrozeb. Chybí rovněž realistická ideologie přijatelná pro všechny občany naší planety a zcela tragikomickým je fakt, že o globálních společenských i technologických řešeních jaderné éry nezřídka rozhodují fanatici existenciálně zakotvení v pošetilých a starověkých náboženských pověrách.

(4) Dekadentní konzumní společnost není novým jevem a alarmující je, že pravidelně končila tragédií původní kultury. V dobových kulisách se rozvinula např. v úpadkovém období antického Říma či ve středoevropské renesanční kultuře. Budiž zmíněny i dva reformní pokusy: v Římě byla (se známými výsledky) takovým projektem křesťanská mise se svou chudobou, „komunistickým“ způsobem života a neuznávající otroctví Ve středověku lze poukázat např. na poustevnictví či jezuitizmus. Když v polovině 16. století pochodovali Prahou učedníci Tovaryšstva Ježíšova, dávající okázale najevo svou chudobu a pokoru, vyvolali všeobecný posměch. neb Pražané dobře znali hrabivost a prostopášnost tehdejší katolické církve, Nicméně za půlstoletí tehdejší klasická konzumní společnost vyústila v tragédii v podobě třicetileté války, na jejímž počátku měly Čechy 4 miliony obyvatel a na jejím konci sotva milion.

(5)Socialismus však v žádném případě neznamená asketismus, ani útěk před společností. Právě naopak! Chce prosadit, aby si darů přírody i plodů lidské práce zaslouženě užíval každý občan ku prospěchu svému, své rodiny i celé společnosti.

(6) Na mnohé z výše uvedených aspektů i rizik poukazovali vědečtí socialisté před více než stoletím a jejich pokus o řešení probíhal dvěma směry. Jedním byl komunisticko-bolševický projekt, který se zhroutil v podobě totalitní a ekonomicky zaostávající společnosti. Cestu evoluce a demokracie prosazující proud sociálně-demokratický dospěl rovněž do tristní fáze: po společenské emancipaci a vstupu do establishmentu se na socialistické ideje i praxi jaksi „zapomnělo“. Není divu – vždyť establishmenty socialistických stran ovládají klasičtí buržuové (maloměšťáci) a bývalé perzekuované hrdiny nezřídka vystřídali zkorumpovaní a charakterově pokleslí kariéristé.

II. DIAGNÓZA KAPITALISMU

(7) Socialisté přesvědčení, že ekonomický systém rozhodující mírou formuje procesy společenské, poukazovali na rozpor mezi společenským charakterem pracovního procesu a soukromým vlastnictvím výrobních prostředků. Ve svém úsilí o sociální spravedlnost se zabývali zejména problematikou klasického vykořisťování, tzn. faktem, že mzda zaměstnance je nižší o tradiční nadhodnotu, kterou si majitel ponechává – ať již ve formě investice či finanční části zisku. Tento problém by měl být snadno vyřešen transformací ekonomiky na samosprávnou (družstevní) formu vlastnictví.

(8) Kapitalismus fungující v rámci buržoazního politického systému však plodí i další formu bezpráví, která je nyní mnohem závažnější a navíc jí není věnována patřičná pozornost. Jde o to, že cena produktu již neodpovídá skutečné hodnotě do něho vložené práce, což vede k rozsáhlým sociálně zhoubným implikacím.

(9) Aby se výrobek uplatnil v podmínkách ostrého konkurenčního boje, musí být jeho prodejní cena co nejnižší. To na jedné straně vede k pozitivním důsledkům jako jsou inovace výrobků i růst produktivity výroby formou její modernizace, atp. Velice významnou složkou výrobních nákladů jsou ovšem i mzdy, takže existuje logická tendence maximálně snížit mzdy zaměstnanců, a nejvíce se pochopitelně sníží mzdy zaměstnancům, které lze snadno nahradit (a u klíčových pracovníků naopak nárůstem příjmů i ostatních benefitů zabránit odchodu ke konkurenci).

(10) Tím nastává prohlubování mzdových a následně majetkových rozdílů a stále rozsáhlejší proletarizace zaměstnanců (lat. proletarius = nemajetný). Ve svých mzdových požadavcích logicky nezůstávají pozadu ani „klíčoví pracovníci“ v nevýrobní sféře (státní správa apod.) což vede k dalšímu růstu finančních i majetkových rozdílů, statisticky patrném např. v růstu procent občanů pobírajících podprůměrnou mzdu. Dříve tyto tendence tlumil strach z eventuální bolševické revoluce, ale po zániku bolševického bloku již neexistuje žádná zábrana.

(11) Zostřující se konkurenční (a pro ekonomické subjekty samozřejmě i existenční) boj postupně vede k hlubokým a vysoce negativním společenským změnám. Firmy bojující o lukrativní státní a veřejné zakázky dostávají pod obrovský korupční tlak politické strany, justici i policii a přispívají tak k demoralizaci a rozkladu těchto pilířů demokratického státu (a vznikl i autonomní vojensko-průmyslový komplex o jehož společenských implikacích již bylo popsáno dost).

(12) Cena produktů postupně roste (a mzda proletářů proporcionálně klesá) i o astronomické částky investované do reklamy a marketingu. Vznikl zcela nový průmysl s cílem vyprodukovat si všemi způsoby spotřebitele včetně útoku na jeho nejnižší instinkty. Dnes již řádově biliony korun, které mohly být investovány účelněji, proudí i na nemravné příjmy v nově vzniklé a pofiderní subkultuře masové zábavy, jdoucí od profesionálního sportu přes veškerou kulturní tvorbu až po média. Kultura se postupně vzdaluje svému poslání jímž je kultivace lidské bytosti a hledání pravdy a degeneruje v zištný subjekt masově šířící hodnotovou dezorientaci i primitivismus.

(13) Rozsáhlá proletarizace spolu s existencí lukrativních postů vede k stále nelítostnějšímu boji o „místo na slunci“ i o udržení získané pozice, který sahá od korupce a podrazů až po kariérní prostituci. Objevují se multi-funkcionáři a multi-podnikatelé jejichž jména figurují na mnoha výplatních páskách s horentními sumami současně a pokud by tyto činnosti vykonávali seriozně, musel by mít jejich pracovní den stovky hodin… Zároveň klesá ochota vykonávat nepopulární a málo placené profese, což vede k potřebě imigrace i úpadku řemesel. To vše má neblahý vliv na mezilidské vztahy, zaniká rodina a s ní i nenahraditelný citový rozvoj děti, které jsou naopak traumatizovány, roste kriminalita, vandalství, snižuje se odolnost populace vůči narkomanii atd. V synergickém efektu se tak utváří zmíněná konzumní společnost s katastrofální perspektivou.

(14) V globálním hledisku vládne světu několik bank finančně vysávajících jednotlivé národy, napojených na vojensko-průmyslový komplex a ovládajících kapitalistický svět skrze kulisy demokracie. Západ je tak řízen nikým nevolenými a nikomu se nezodpovídajícími individui, jejichž ideologické motivy mohou patřit mezi ty nejpošetilejší.

(15) Dalo by se říci, že situace Západu je vysoce riziková, ponurá a téměř beznadějná. Socialisté přesto zůstávají optimisty a jejich sebedůvěra je opřena o nespornou existenci občanů čestných, skromných, ušlechtilých a současně i vysoce kvalifikovaných. Jako příklad může posloužit třeba vynálezce webové domény Sir Tim Berners-Lee, který mohl pohádkově zbohatnout v případě, že by svou invenci patentoval. Místo toho ji dal zdarma k dispozici lidstvu a zasloužil se tak o raketový rozvoj internetu (za což byl ve Velké Británii pasován na rytíře). Mezi nejvýznamnější počiny socialistů tudíž patří vyhledávání, identifikace a sdružování takovýchto „rytířů ducha“ a jejich prosazování do zodpovědných veřejných i politických postů!

III. TERAPIE A METAMORFÓZA KAPITALISMU

(16) SF ČSSD hodlá současnou situaci reflektovat a hledat funkční řešení. S mnohými potřebnými tezemi již přišli naši předchůdci a jejich návrhy buď nebyly pochopeny, realizovány či selhaly; což není tragédií ale impulzem pro racionální analýzu i hledání nových a praxí ověřovaných řešení. SF ČSSD je v této aktivitě současně otevřena i nečlenům ČSSD a za svého ideologického partnera považuje eventuální podobný proud v KSČM, odborech, popř. v jiných stranách či společenských subjektech.

(17) Celý projekt by měl spočívat na zkoncipování a praktické verifikaci následujících tezí:

A) Socialistická demokracie a atributy socialistického politika
B) Socialistická ekonomika
C) Socialistická vnitrostranická demokracie
D) Socialistická občanská demokracie
E) Socialistická ideologie a kultura

A) Socialistická demokracie a atributy socialistického politika

(18) Tato teze je zcela klíčová. Vychází z faktu, že v nynějším systému buržoazní demokracie mají politické a veře1né funkce povahu lukrativních koryt (obhajovaných mantrou, že má-li zde fungovat elita, musí být i elitně ohodnocená);. což je ideální prostředí umožňující nástup k moci dravým a bezcharakterním maloměšťákům.. A dějiny mj. na příkladech křesťanského a později katolického kléru zcela přesvědčivě ukazují, jak rychle se důstojní otcové zvrhli v bezuzdné „ateistické hédonisty“, jakmile se jejich úřady staly koryty. Cílem socialistické demokracie je tudíž odstranění bezcharakterních, zkorumpovaných a nekompetentních politiků-kariéristů (vykonávajících svěřené funkce často i proti skutečným zájmům svých voličů a občanů) a jejich nahrazení osobnostmi čestnými, skromnými, velkorysými, odborně kompetentními a oddanými ideji socialismu! Současně se jedná i o oddělení politiky a ekonomiky, tzn. odstranění nynější zájmové i finanční provázanosti politiků a podnikatelů, ať již přímé nebo přes lobbisty.

(19) Z dřívější představ jak nahradit demokracii buržoazní demokracií socialistickou stojí za pozornost následující, jež definuje čtyři atributy socialistické demokracie: 1) všichni vyšší i nižší státní úředníci musejí být demokraticky volitelní i odvolatelní kdykoli; 2) zrušit peněžní výsady a výdaje na reprezentaci těchto úředníků; 3) jejich funkce oprostit od všeho, co jen tr6chu připomíná privilegovanost a "přednostování"; 4) všichni vysocí i nízcí státní úředníci musejí pobírat „obyčejný“ dělnický plat!

(20) Tyto 4 teze socialistické demokracie formulované Leninem v knize "Stát a revoluce", lze (v aktualizované podobě) považovat za výchozí i nyní! V podstatě jde o to, že politikové, kteří svými zákony, předpisy a normami určují chování občanů od kolébky až do rakve a nařizují, jak si budou řešit své osobní, rodinné, pracovní a další problémy, jsou od drtivé většiny těchto občanů odděleni svými koryty, byrokratickým aparátem a posléze i ochrankami, a i existenční občanské problémy jim připadají abstraktní a nicotné.

(21) Leninem navržená „proletarizace“ státních úředníků (přičemž zmíněný „obyčejný“ dělnický plat lze dnes chápat jako průměrný plat ve státě či spíše medián), by tudíž měla v krátké době přinést dramaticky příznivé společenské změny ve prospěch asi 90% občanů, pobírajících méně než 1,5 násobek průměrné mzdy. Ekonomické ztotožnění se politiků s ekonomickými a životními problémy drtivé většiny obyvatel by mělo vést k rychlé a radikální reorganizaci společnosti ve prospěch kultivace i vzdělanosti těchto vrstev i sociální spravedlnosti všeobecně, a v synergickém efektu k rozkvětu celé kultury.

(22) Zbývá logická námitka, že jde o ryzí utopii, neboť tyto ideje nebyly nikdy realizovány, a to dokonce ani samotným Leninem! To je sice pravda, nicméně nesmělé a svérázné pokusy se vyskytly. Například v někdejší ČSSR nebyla poslanecká funkce celodenním pracovním úvazkem, ale jakýmsi „vedlejším úvazkem“ tehdejší bolševické aristokracie (provokované exoty jako byl MUDr. F. Kriegel, který mezi jejich luxusními šestsettrojkami demonstrativně parkoval svého Trabanta). Tyto pokusy ale probíhaly v totalitním prostředí kdy neexistovala svoboda slova, ani demokratické volby, natož možnost demokratického odvolání bolševických aristokratů. Dnes zmíněnou Leninovu ideu, bohužel, vyšperkovanou bizarními představami o dělnické třídě a komunismu, hájí pouze trockisté.

(23) Poněvadž po bitvě je snadné být generálem, lze říci, že utopičnost Leninova návrhu – nehledě na fakt permanentní totality – spočívala i v jeho popření individuální svobody, osobního příkladu a demokracie vyjádřeném v sousloví: „všichni musejí“ (pobírat „obyčejný“ dělnický plat). Lenin chtěl prostě byrokraty byrokraticky nahradit socialisty, aniž byl schopen ony socialisty identifikovat! Tomu se každý maloměšťák srdečně zasměje a slíbí cokoli! Pak se ve funkci poslance či ministra prohlásí za elitu a najde si cestičky jak si chránit koryto – vytvoří si klienty, brblající prosťáčky prohlásí za nekompetentní, omezí svobodu slova i vlastní odvolatelnost, zřídí si imunitu, atp.

(24) K prosazení oněch nezbytných atributů socialistického politika patrně vede jen cesta evoluční; za naprostého lpění na dobrovolnosti a demokracii! Nic totiž nebrání čestnému a skromnému aspirantovi na funkci v samosprávě (či v politické straně) aby po svém zvolení (jak při kandidatuře slíbil) finanční rozdíl své mzdy (buržoazního politika), který jako socialista považuje za nemorální, dobrovolně vrátit společnosti (zpět do státního rozpočtu).

(25) Členové politické strany či občané pak při volbách sami demokraticky rozhodnou o jeho eventuálním zvolení. A poté co občané zvolí do samosprávných orgánů takovýchto osobností většinu, bude možné hovořit o socialistické (a nikoli buržoazní) demokracii! Principem oné „socialistické autoproletarizace“ tudíž není závist, ale nezbytnost politikova ekonomického ztotožnění se s ekonomickými a životními problémy drtivé většiny obyvatel; což by mělo vést k rychlé a radikální reorganizaci společnosti ve prospěch kultivace i vzdělanosti těchto vrstev i sociální spravedlnosti všeobecně, s vysoce příznivými důsledky pro celou společnost.

(26) Byť může idea autoproletáře připadat absurdní a exotická, přesto hraje ústřední roli. Je ale třeba vidět, že to byli elitně placení politikové, kdo vehnal občany např. do jatek dvou světových i dalších válek! Jakou mzdu by těmto elitám asi vyplatila historie? Měla by vůbec hodnotu tehdejšího průměrného platu – nebo spíše vězeňské stravy? Socialismus prostě nelze vytvořit bez formulace a realizace základů socialistické etiky a zde je mimo diskusi, že funkce ve společenské samosprávě nesmějí být prostředkem k bohatnutí (samozřejmě, že veškeré výlohy spojené s výkonem funkce by byly hrazené). Touží-li někdo po bohatství, nechť podniká apod., ale socialistický politik by měl být o etickou kategorii výš. Nicméně pokud má někdo jinou ideu jak odstranit koryta a stabilizovat nynější zhoubný trend západní konzumní společnosti a reformovat ji – tím lépe! Všechny humanistické projekty by měly být ověřeny společenskou praxí a život již vybere ty funkční.

NĚKTERÉ ZDROJE:
Půl roku poté...
Od korýtka ke službě
Trocha trockistické poezie, doufejme, nikoho nezabije

B) Socialistická ekonomika

(27) Jejím základním subjektem je samosprávný podnik fungující dle družstevního principu. Podnik tohoto typu je socialistickým proto, že v něm neexistuje kapitalistické vykořisťování: všichni zaměstnanci zde kromě mzdy dostanou i spravedlivý podíl jak z finanční tak z investované části zisku (v penězích respektive v kuponech apod.)..

(28) Vychází se přitom z tradic, ze solidarity a z vysoké ekonomické výkonnosti. Evolučně jde o vznik nových či transformaci kapitalistických ekonomických subjektů na samosprávné (dle družstevního principu) evoluční cestou. Za maximální podpory socialistické vlády si lze představit přeměnu zkrachovalých privátních podniků, privatizovaných státních či polostátních podniků na družstevní, podporu vzniku zcela nových ekonomických subjektů na družstevním principu apod.; které samozřejmě musí ekonomicky uspět v klasické tržní ekonomice a konkurenci! Nezbytný je přitom rozvoj socialistické morálky (zejména čestnost a pojem solidarit) zaměstnanců; i adekvátní legislativní ochrana proti zneužití za současného zdůraznění faktu, že spravedlivější systém podnikání pro zaměstnance již neexistuje.

(29) „Socialism, toť v podstatě problém zvýšení výroby a spravedlivé distribuce statků... Když se mluví o socialisaci, je nutno tento požadavek definovati jako snahu o právní a hospodářskou změnu majetkového a výrobního procesu, tak, aby každý, i ten poslední dělník, měl vědomí, že pracuje na svém, ať již tato kolektivita je vyjádřena jakoukoli formou družstevní; když si uvědomujeme, že socialisace je naším heslem, tedy onou nebezpečnou cestou, která ohrožuje nepřátelské posice, pak si musíme uvědomit, že ne závist, ne nevraživost musí býti hnací silou, nýbrž hluboké přesvědčení, že dosavadní mzdový systém je v nesouhlasu s demokracií, s kulturní a mravní úrovní dělnické třídy.“ (A. Hampl roce 1930 na XVI. Sjezdu ČSSD).

(30) Jako důkazy, že nejde o utopii, lze uvést více než stoletou tradici výrobního družstevnictví a mj. i příklad severošpanělské Mondragonské družstevní korporace (Mondragon Corporación Cooperativa). MCC vznikla, „v chudé části Baskicka v r. 1956 z krachujícího podniku na výrobu petrolejových vařičů. Družstvo mělo 24 zakládajících členů. V r. 1959 mělo družstvo s obchodním jménem FAGOR 170 zaměstnanců – členů družstva a nově postavenou továrnu. V r. 1960 založilo vlastní banku (Caja Laboral Populár), která se brzy mohutně rozrostla a v r. 1994 měla po celém Španělsku 229 poboček, financujících nejen družstva, ale poskytujících finanční služby nejrůznějšího druhu. V r. 1968 bylo založeno dceřiné spotřební družstvo EROSKI, dnes obchodní skupina, zahrnující supermarkety, autoservisy, cestovní kanceláře atd. O dva roky později se připojilo LAGUN-ARO, družstvo služeb sociálního zabezpečení (členové družstev jsou posuzováni španělskou legislativou jako soukromí podnikatelé a neměli tudíž nárok na sociální a zdravotní pojištění od státu; proto si založili pojišťovnu vlastní). V roce 1974 družstvo vybudovalo vlastní výzkumný ústav (IKERLAN), má vlastní střední i vysokou školu a vlastní systém výchovy zaměstnanců. Mandragonská družstva mají dnes své dceřiné podniky – v Číně i v České republice, vytvořily komplex, který zabezpečuje zaměstnance – členy družstva – takříkajíc od kolébky až do hrobu a který přežil střídající se režimy ve Španělsku dodnes.“ (Prof. Ing. Zdeněk Hába, DrSc. a kol.: Hospodářská demokracie v praxi. Jak funguje zaměstnanecká participace?)

(31) Lze predigovat, že kvantitativní nárůst socialistických podniků tohoto typu by měl mít od určité fáze jejich koncentrace velice příznivé společenské i politické důsledky.

NĚKTERÉ ZDROJE:
Zaměstnanecká participace a samosprávný podnik
Zajímavá data o družstevnictví
Výrobní družstevnictví - Promarní ČSSD svou historickou roli?
Kapitalismus je zombie! Jak vlastně zanikne?

C) Socialistická vnitrostranická demokracie

(32) Při realizaci celospolečenské socialistické demokracie hrají rozhodující roli socialistické strany, jejichž úlohou je nejen ony čestné, skromné, velkorysé, odborně kompetentní a ideji socialismu oddané osobnosti vyhledávat, nabízet voličům a prosazovat do establishmentu, ale – již z důvodu věrohodnosti – realizovat socialistickou demokracii rovněž i ve vlastní vnitrostranické praxi! Realizace socialistické demokracie uvnitř socialistických stran by měla být důkazem realističnosti projektu a předcházet socializaci společenskou.

(33) SF ČSSD tudíž bude vyhledávat, soustřeďovat, nominovat a prosazovat do stranických i společenských funkcí kandidáty, kteří se dobrovolně zavážou k oné individuální „socialistické autoproletarizaci“. Zda má mravná výše mzdy socialistického politika (chápaná výlučně z hlediska socialistické a nikoli buržoazní etiky) představovat průměrnou mzdu ve státě popř. medián či 1.5 násobek oněch hodnot, lze rozhodnout hlasováním.

(34) Ve vývoji socialistických stran navíc existuje zjevný dekadentní trend, nejviditelněji se projevující volbou i zcela nekompetentních stranických vůdců. Totalitní „avantgarda“ KSSS si v rozhodující fázi, kdy šlo o její politickou existenci (i existencí SSSR) zvolila za vůdce přestárlého, sklerotického a umírajícího Černěnka. Čeští bolševici si ve stejné fázi zvolili zcela neschopného Urbánka. Ale i ČSSD – volbou mladého, nezralého a nekompetentního (již z hlediska jazykové nevybavenosti) S. Grosse za svého předsedu potažmo premiéra – potvrdila existenci totožného a vysoce závažného problému. To je ovšem alarmující poznatek, neboť jde pouze o špičku ledovce.

(35) S téměř stoprocentní jistotou lze říci, že kdyby např. o generálním tajemníkovi KSSS rozhodovali členové strany, že by nikdy polomrtvého Černěnka svým lídrem nezvolili. Čili systémově se jedná o totální selhání zastupitelské vnitrostranické demokracie. Ta patrně bezchybně funguje v heroické fázi socialistické strany, kdy jsou volení funkcionáři i řadoví členové terčem perzekucí.Jakmile se avšak socialistická strana stává parlamentní a vládní, infiltrují ji maloměšťáci (kariéristé, příživníci apod.) a zastupitelská demokracie již začíná selhávat a hroutit se v dekadentních praktikách za současného potlačení vnitrostranické diskuse. Boj o stále lukrativnější koryta se postupně mění ve hru bez pravidel, ve které ti skromní a čestní zákonitě prohrávají; pokud se jim vůbec chce plýtvat vzácným časem na tento pokleslý a demoralizující tyátr Postupně vzniká klientský až mafiánský systém, počet nezralých a nekompetentních „socialistů“ roste a praktický odklon od původních idejí a směrem ke klasickému maloměšťáctví se prohlubuje. Tito „socialisté“ se zároveň stávají i smutnými „hrdiny“ klasické konzumní společnosti.

(36) Zmíněné problémy by mělo radikálně odstranit zavedení přímé vnitrostranické demokracie; spočívající nejen zavedení přímé volby funkcionářů všech úrovní včetně kandidátů do všech společenských funkcí, ale i v plebiscitu (vyhlašovaném shora i zdola) o všech vnitrostranických problémech včetně personálních. Přímá vnitrostranická demokracie současně usnadní SF ČSSD odvolávání „socialistických autoproletářů“, kteří nějak podstatně selhali.

(37) Vnitrostranická demokracie, natož demokracie přímá, však nemůže fungovat bez necenzurované vnitrostranické diskuse, probíhající v horizontální i vertikální rovině. Horizontální rovina diskuse, která je nesmírně významná a slouží mj. ke vzniku ozdravných (či na specifické problémy zaměřených) stranických platforem v nynější ČSSD prakticky neexistuje. Dříve byla realizována až třemi sociálně demokratickými vnitrostranickými deníky, polistopadová ČSSD však dokázala pohřbít i svou vlajkovou loď, deník Právo lidu. Poněvadž takováto situace vládne i v dalších stranách, společensky nejprospěšnějším řešením by měl být veřejnoprávní deník s vnitrostranickými přílohami, které by si (včetně vlastní internetové sekce) suverénně editovaly relevantní politické strany v ČR.

NĚKTERÉ ZDROJE:
Příčiny kolapsů vnitrostranické demokracie
Přes KSČM ke korytu
Z televizního Kotle 6. 11.

D) Socialistická občanská demokracie

(38) Demokratický systém současného buržoazního státu by měl mít příznivý vliv na společenské uplatnění „socialistických proletářů“, nicméně je třeba ho transformovat ve skutečnou vládu lidu. O konečném pořadí ve volební kandidátce by měly rozhodovat výlučně preferenční hlasy voličů, kteří musejí mít k dispozici všechny relevantní údaje o kandidátech. Neprodleně je nutné zrušit neoprávněné výsady jako imunitu, s tím, že nezbytné vyšetřovací či procesní úkony nesmějí poslanci bránit ve výkonu funkce, a že vynesením rozsudku končí poslanecký mandát. Všichni poslanci by měli být odvolatelní kdykoliv, což lze technicky realizovat, tak že jej odvolá subjekt, který jej nominoval, tzn. politická strana. V ČSSD by se rozhodovalo formou vnitrostranického referenda, obligatorně vyhlašovaného rovněž v případě petice za odvolání konkrétního poslance ČSSD, podepsané i určitým kvorem voličů-nestraníků. Socialističtí proletáři se tak dostanou pod spolehlivou veřejnou kontrolu, která vyloučí osoby nekompetentní popř. pokrytce.

(39) Nicméně, „…zastupitelská demokracie je v první řadě konsensuální reprezentací kapitalismu neboli toho, co bylo dnes přejmenováno na ‚tržní hospodářství‘. To je příčinou její strukturální zkorumpovanosti,“ tvrdí slovinský filosof Slavoj Žížek. Již z této definice plyne potřeba maximální demokratizace celého systému formou přímé demokracie o všech společenských problémech. I když je institut referenda od počátku zakotven v Ústavě ČR, buržoazní politikové jeho zavedení do praxe permanentně blokují.

(40) S tím vším souvisí i nezbytná reforma sdělovacích prostředků, poněvadž úspěšně fungující přímá demokracie je podmíněna seriozní diskusi o všech aspektech problému, který má být hlasován.

NĚKTERÉ ZDROJE:
Berlusconi v Teheránu
Co potřebujeme? Moudrý dav
Dokáže síla "kolektivního vědomí" předpovědět výsledek s pravděpodobností 14 milionů ku jedné?
O moudrosti davu: Proč je skupina chytřejší než jednotlivci
Ještě jedno upřesnění k Surowieckého Moudrosti davů

E) Socialistická kultura a ideologie

(41) Posláním kultury by měla být všeobecná kultivace lidské bytosti i společnosti, rozvoj všech pozitivních a perspektivních vlastností a aktivit včetně kultivovaného odhalování a řešení veškerých rizik, a v úctě k pravdě i hledání a předávání optimistické víru ve smysl existence lidské bytosti i naší civilizace.

(42) Socialistická ideologie a ateistická tradice socialistického hnutí stojící na osvícenství a odluce státu a církve, respektuje veškeré funkční etické zásady vzniklé i na religiózní bázi, ale oproštěného starověkých náboženských mýtů a pověr., Skutečně humanistický světový názor potažmo program však může spočívat pouze na vědeckém a objektivním chápání veškerého jsoucna - od člověka až po kosmos.

(43) Neznáme smysl naší existence, nevíme odkud a kam jdeme, dokonce jsme zatím ještě nezjistili nakolik je život ve vesmíru běžný, či zda naše planeta, obydlena lidskými bytostmi, nezáří v kosmu jako drahokam nepředstavitelné ceny. Pokud se ale – oproštění od subjektivního religionismu a vedeni pouze úctou k pravdě – podíváme co nejhlouběji do minulosti a rovněž pohlédneme do nejvzdálenější budoucnosti, naše poslání se jeví stále zjevnější: je jím udržení života, neustálý technologický i etický rozvoj společnosti a její pozitivní expanze do makro- i mikro-kosmu.

(44) Jaký by měl být postoj SF ČSSD k věřícím kolegům, ochotným respektovat a prosazovat všechny ostatní ideje SF ČSSD? I přes obrovskou disharmonii současné religiozní komunity, její členění na velká náboženství a jejich další atomizace na nejrůznější směry, proudy denominace a sekty – a tedy i přes riziko přenosu této kakofonie do SF, lze postupovat tolerantně a z kompetitivních důvodů vytvořit v SF ČSSD dvě zcela autonomní sekce - sekci ateistickou a sekci religiózní..

NĚKTERÉ ZDROJE:
Světonázorový chaos v ČSSD
Teze pro ustavení moderní ateistické platformy ČSSD
Návrh ustavujícího prohlášení Ateistické platformy ČSSD
Zrod života, smysl života a kosmický „Bůh“

IV. USTAVENÍ SOCIALISTICKÉ FRAKCE ČSSD

1) Politická architektura iniciativy

(45) Název iniciativy reflektuje jednak historický kontext, ale i fakt, že SFČSSD začala vznikat na intranetu ČSSD. SF ČSSD je otevřena ičlenům jiných politických stran i hnutí, majících ve svých programechformování socialistické společnosti. Tito členové si mohou uvnitřSF ČSSD ustavit autonomní stranické frakce (asf) s hierarchií jako SFČSSD a s výhradní kompetencí pro vnitrostranické aktivity uvnitřvlastní strany či hnutí. Tyto frakce by tudíž fungovaly jako klasické vnitrostranické frakce a rozhodnutí orgánů SF ČSSD by pro ně byla pouze doporučující. Název takových frakcí může být např. SF ČSSD/asf KSČM, SF ČSSD/asf ČSSD apod. (frakce členů KSČM respektive členů ČSSD).

2) Přijímací procedura

(46) Řádným členem SF ČSSD se může stát každý občan ČR po dosažení věku 35. let, který chce respektovat ideje frakce, zavazuje se je prosazovat v praxi a podepíše čestné prohlášení člena SF ČSSD (popř. výslovně napíše, že se připojuje k iniciativě, viz odstavec 66). Minimální věk je stanoven s úmyslem, aby byla pokud možno zajištěna sociální zralost člena. Mladší socialisté jsou samozřejmě vítáni a tímto i vyzýváni k ustavení vlastní a autonomní juniorské struktury (např. SF ČSSD-Junioři, popř. Mladí socialisté ČSSD apod., která bude nejbližším partnerem SF ČSSD. K svému ustavení mohou pochopitelně využít všechny materiály SF ČSSD

3) Čestné prohlášení člena SF ČSSD

(47) Jako člen iniciativy Socialistická frakce ČSSD slibuji na svou čest, že budu respektovat a prosazovat ideje socialismu v rámci ČSSD nebo subjektu jehož jsem členem, také v rámci ČR, popř. v EU, a v případě zvolení do placené veřejné funkce podle nich i jednat.

(48) Obecně se zavazuji podporovat všechny kroky, které povedou ke zdravému technologickému, ekonomickému, politickému, sociálnímu, etickému i ekologickému rozvoji společnosti a současně chci usilovat o potlačení či odstranění jevů v tomto smyslu škodlivých.

(49) Rovněž slibuji prosazovat reálné naplnění všech lidských i občanských práv, zejména práva na zdraví, práva na bydlení, práva na vzdělání, práva na odpočinek, práva na rodinný život a práva na pracovní, kulturní i intelektuální rozvoj a seberealizaci všech občanů a současně přispěji k odstranění veškerých předsudků, mj. rasových, nacionálních, náboženských, apod.

(50) V politické sféře slibuji podporovat rozvoj všech prvků přímé demokracie včetně zavedení celonárodního referenda a svrchovanosti voličských preferencí na pořadí volby z kandidátních lístků, stejně jako realizaci odvolatelnosti zvolených státních úředníků a zrušení jejich neoprávněných výsad. Současně budu prosazovat oddělení moci politické a ekonomické.

(51) V ekonomické oblasti slibuji prosazovat transformaci ekonomických subjektů na družstevní samosprávnou formu a spravedlivé odměňování pracovníků dle skutečně vykonané práce i dle jejího charakteru (riziková, intelektuálně zotročující a společensky znevýhodňující či naopak rozvíjející a zušlechťující, apod.).

(52) V případě, že budu zvolen na plný úvazek do placené veřejné funkce se zavazuji, že ze všech placených pracovních činností, které budu během svého úřadu vykonávat, si ponechám pouze částku odpovídající průměrné mzdě ve státě a nadbytečnou sumu odešlu do státního rozpočtu. V případě úvazku zkráceného či jinak specifikovaného si ponechám pouze adekvátní podíl odpovídající průměrné mzdě a do státního rozpočtu odešlu nadbytečnou sumu včetně částek, které jsem pobíral za výkon placených činností, vykonávaných v souvislosti s veřejnou funkcí. Příjem i odeslání těchto svých financí budu bezodkladně zveřejňovat.

(53) V kulturní oblasti budu podporovat všechny kultivující, pozitivní i informačně cenné trendy a artefakty, Zasadím se o vznik veřejnoprávního deníku, kde by měly svůj necenzurovaný autonomní prostor všechny politické strany i společenské subjekty dle své relevance. Budu hájit a podporovat pravdu a svobodu slova.

(54) Zavazuji se do veřejných funkcí volit výhradně členy SF ČSSD. Nebudou-li k dispozici tak. kandidáty, zavazující se jednat zejména dle některého z odstavců 49, 50 a 51.

(55) V případě úmyslného porušení svého slibu zejména dle odstavců 49, 50 a 51 jsem si vědom spáchání podvodu. Moje členství v SF ČSSD tak automaticky zaniká a o opětovné přijetí za člena SF ČSSD mohu požádat až po řádné nápravě předchozího poklesku.

(56) Členové i nečlenové SF ČSSD včetně mladších 35. let, kteří alespoň jedno funkční období jednali dle odstavce 51, budou jako čestní členové rovněž umístěni do elektronické Síně slávy zřízené SF ČSSD.

4) Organizační struktura, stanovy a ustavení SF ČSSD

(57) Iniciativa SF ČSSD skládá ze dvou autonomních sekcí – sekce ateistické (AS) a sekce religiózní (RS).

(58) Iniciativu bude zastupovat 8 kordinátorů (4+4) z ateistické a religiózní sekce, kteří si zvolí 2 mluvčí (1+1 z AS a RS). Toto schéma bude zachováno i na regionální či okresní úrovni, popř. i na úrovni nižší. 8 koordinátorů budou mít i ateistické a religiózní sekce na všech úrovních (poněvadž v každé sekci budou 4 koordinátoři fungovat již na vyšší úrovni a současně tak zastupovat i úroveň nižší, na nižší úrovni se k nim tudíž přivolí pouze 4 koordinátoři + dva mluvčí). Rozhodnutí koordinační skupiny je platné, pokud pro něj hlasovalo alespoň 5 členů KS. Pokud pro rozhodnutí hlasovali alespoň 3 koordinátoři v jedné sekci, je rozhodnutí rovněž platné, ale jen pro tuto sekci. Pravidelné volby koordinátorů se konají minimálně 1x za 5 roků (formou volebního referenda, které jinak může být vyhlášeno kdykoli) po konání posledního volebního referenda.

(59) Volby koordinátorů (i referenda) probíhají v obou sekcích zvlášť a současně. V případě volebního referenda je kandidátem automaticky každý řádný člen iniciativy (na příslušné úrovni). Pokud v případě zvolení na svou funkci rezignuje, zaujme jeho místo další v pořadí dle volby a příslušné sekce. Hlasovací lístek musí obsahovat 4 jména a musí být zaslán na adresu příslušné sekce. Za koordinátory jsou zvoleni 4+4 kandidáti (zvlášť za ateistickou respektive religiózní sekci) s nejvyšším počtem hlasů.

(60) Hlasuje se veřejně (formou e-mailů) a dle principu přímé demokracie. Hlasování je platné, pokud hlasovalo alespoň 90% členů na příslušné úrovni i v příslušné sekci.

(61) Koordinátoři mají právo vyhlásit referendum dle vlastního rozhodnutí a rovněž jsou povinni vyhlásit referendum o jakékoli otázce, pokud o to požádala alespoň 1/3 iniciativ na nižší úrovni, nebo o vyhlášení referenda požádala alespoň 1/3 členů na příslušné úrovni. Referendum je platné, pokud se ho zúčastnilo alespoň 90% členů v obou sekcích a výsledek referenda bude platný, pokud se k otázce adekvátně vyjádřila alespoň 50,1% všech členů. V případě, že bylo referendum platné pouze v jedné sekci, platí rozhodnutí referenda jen pro tuto sekci. Do týdne po hlasování musejí být zveřejněny a archivovány výsledky hlasování a do týdne od zveřejnění lze podávat námitky, o nichž KS musí rozhodnout rovněž do týdne. Rozhodnutím KS je výsledek platný.

(62) Referendum za výše stanovených a adekvátních podmínek a o jakékoli otázce si může uspořádat i každá sekce zvlášť. Jeho výsledky jsou ale platné a závazné pouze v rámci této sekce.

(63) Pokud bude iniciativa disponovat financemi či majetkem, jeden z koordinátorů, buď s ekonomickým či právním vzděláním, bude zvolen koordinátory jako hospodář. Bude-li v rámci iniciativy vykonávána placená činnost, plat nesmí přesahovat průměrnou mzdu ve státě.

(64) Každý člen bude mít své identifikační číslo, které musí uvádět v každém e-mailu. IČ je 14 ti místné a bude totožné s okamžikem odeslání jeho elektronické a řádně vyplněné písemné přihlášky (pořadí: rok, měsíc, den, hodina minuta a sekunda odeslání přihlášky na e-mailovou adresu iniciativy. Např. 20090930163307, čili přihláška byla odeslána 30. září 2009 v 16 hodin, 33 minut a 7 sekund). Bez uvedeného IČ je hlasovací e-mail neplatný.

(65) Platný hlasovací mail musí obsahovat: řádné hlasování (ano, ne apod.), jméno, příjmení, datum a místo narození, místo a okres působení v SF ČSSD a IČ hlasujícího. Při zveřejňování výsledků hlasování KS uvede pouze: jméno a příjmení hlasujícího, citaci hlasování a okamžik odeslání mailu.

(66) Po zřízení vlastní webové stránky zde iniciativa vytvoří Elektronickou síň slávy, do níž budou po schválení koordinační skupinou SF ČSSD umisťovány osobnosti, jejichž skutky korespondují s ideou socialismu či s některou její významnou tezí nebo ji dokonce realizují a proslavují. Dle koncepce může být i rozdělena na všeobecnou, religiózní a ateistickou sekci. V úvahu přicházejí jména jako Albert Schweitzer, Sir Tim Berners-Lee, Albert Einstein (pro ateistickou sekci) apod.

5) Prozatímní pravidla platná pro vznik iniciativy

(67) Iniciativa na příslušné úrovni vzniká v okamžiku, kdy se přihlásí alespoň 8 členů (lhostejno zda 8/ateistů a 0 věřících či naopak apod.) Tím vzniká prozatímní KS a její členové si mezi sebou zvolí 2 mluvčí. Podobně a za adekvátních podmínek vznikají i jednotlivé sekce a regionální úrovně. Dosáhne-li počet členů na republikové úrovni alespoň 60, je KS povinna neprodleně vyhlásit volbu nové KS a začínají fungovat zásady referenda. Do té doby KS nemůže, až na drobné technické zásahy měnit ani stanovy ani text tezí tohoto ustavujícího prohlášení. Toto právo bude náležet až řádně zvolené KS. Pro vznik jednotlivých sekcí (AS RS) je zapotřebí alespoň 30 členů. Podobně se postupuje i při vzniku nižších regionálních úrovní.

(68) Prozatímní Koordinační skupina bude ustavena podle okamžiku odeslání řádné přihlášky tak, že členy prozatímní KS se stane prvních 8 ze všech, kteří odeslali řádně vyplněnou přihlášku na e-mailovou adresu sfcssd@volny.cz. Členy prozatímní KS se stane prvních 8 zájemců, jejichž okamžik odeslání přihlášky bude nejstarší.

(69) Do doby vzniku vlastního webu SF ČSSD budou všechny relevantní informace umisťovány na intranetu ČSSD na vlákně Výzva k ustavení Socialistické frakce ČSSD a současně na webové adrese
http://www.netsocan.cz/asfcssd.html#asfcssd

6) Jak se přihlásit

(69)Řádná přihláška za člena SF ČSSD, odeslaná na e-mailovou adresu sfcssd@volny.cz (popř. umístěná na intranetu ČSSD), musí obsahovat text: „Jako ateista (popř. věřící muslim, křesťan, judaista apod.) žádám o členství v ateistické (respektive religiózní) sekci SF ČSSD a zavazuji se jednat dle Čestného prohlášení člena SF ČSSD.“ Dále musí žadatel uvést: Příjmení, jméno, datum a místo narození, místo a okres, kde se hodlá angažovat (např. Pičín, okres Příbram popř. Fričova, Praha 2).. Zveřejňovány budou pouze tyto údaje: jméno, příjmení, okres a IČ.Nepovinný, ale vítaný bude údaj členství v ČSSD popř. jiné politické straně či organizaci a její okres. Řádnými členy iniciativy se nemohou stát občané, kteří se v průběhu posledního roku na téma socialismu prokazatelně písemně či veřejně vyjádřili s despektem (ať již výslovně nebo v kontextu).

Vypracoval:
František Stočes
20. 9. 2009


František Stočes
20. září 2009Upraveno: 21. 9. (frs), 30. 9. (frs)
13. 10.: Doplněno o stať IV./1) Politická architektura iniciativy a adekvátně upraveno (frs).

NETSOCAN