NETSOCAN
Číslo 2 --ÚNOR 2011 ---Ročník X.
Argentinská družstevní epopej jménem ZANON

Argentinskou továrnu na výrobu keramických dlaždic, zvanou ZANON, založil na počátku 80. let minulého století Luigi Zanon. Vzal si na to půjčku především od Světové banky a dalším věřitelem byla italská keramička SACMY. Podle tvrzení šéfa tamějších odborů, A. Lópeze byla továrna postavena na obecní půdě a subvencována z národních i provinčních zdrojů penězi, které nikdy nesplatila. Původní odborová organizace byla podle Lópeze pod kontrolou firmy i kriminálních živlů, které konspirativně hájily zájmy vlastníků a nikoli pracovníků. V roce 2000 převzali vedení odborů zaměstnanci a žádali zlepšení pracovních podmínek. Přirozená aktivita odborů vedla k těžkému střetu se zájmy vlastníka (a věřitelů firmy), který začal dělníky propouštět a nakonec se rozhodl pod záminkou falešného bankrotu továrnu zavřít; v naději, že si poté najme méně odbojnou pracovní sílu...

Historické kulisy, ve kterých se zanonské družstevní hnutí zrodilo, obsahují tyto pamětihodné obrazy: Byl to pád proamerické vojenské junty, která zlikvidovala přes 30 000 levicových odpůrců s bestialitou, překonávající Hitlera (až 4 000 jich bylo barbarsky vyházeno z letadel do moře); na druhé straně zcela poslušné rozkazů Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Výsledkem byl značný zahraniční dluh a nevýkonná zcela privatizovaná ekonomika.

Po svobodných volbách 1983 se hospodářský propad nezastavil a chapadla Mezinárodního měnového fondu zemi dovedla k záchvatům hyperinflace; při prvém v roce 1989 stouply ceny o likvidačních 1500% a druhý cenový šok následoval rok poté. Situace se nelepšila a po odtoku prakticky veškerých měnových zásob zahraničním věřitelům v roce 2001 již stát nebyl schopen splácet svůj zahraniční dluh; následoval státní bankrot a zmrazení bankovních vkladů. Díky vstřícné politice vlády vůči Mezinárodnímu měnovému fondu, se propadalo 20 000 lidí denně pod hranici chudoby, nezaměstnanost dosáhla 25%, reálná mzda byla nejnižší za posledních 60 let, a Argentinu zachvátila nejhlubší společensko-hospodářská krize od roku 1890...

V zemi vypukly masové protesty, jejichž společné heslo znělo: „Que se vayan todos!“ (Pryč s nimi se všemi!). Nezaměstnaní vytvořili vlastní mohutné hnutí, Piqueteros, a pustili se do politického boje s vládou. V  Cordobě, druhém největším argentinském městě, zapálili úředníci a úřednice místní radnici a hněv nespokojených občanů se obracel vůči bankám.

Za těchto zmatků a po zastavení práce v zanonské továrně v důsledku „bankrotu“, převzali kontrolu zavřeného podniku jeho zaměstnanci, jednající původně v zoufalé snaze udržet si pracovní místa. Jejich argumentem bylo, že firma musí fungovat, aby splatila své veřejné dluhy a současně panovaly obavy, že továrna – místní „rodinné stříbro“ – bude pod cenou prodána a zašmelena.

Továrnu přeměnili na výrobní družstvo a nazvali FaSinPat (čili Fabrica Sin Patrones, českyTovárna bez šéfů) a demokraticky řídili podle vzoru 1 pracující = 1 hlas; přičemž platy se různily podle typů pracovišť a na každém pracovišti byla přibližně stejná mzda. Počet pracovníků v továrně rychle stoupl o 50% a výroba se zvýšila o 300%!

FaSinPat si svými veřejnými počiny rychle získala i podporu místní komunity; zatímco místní úřady se dvacet let marně snažily přimět vládu, aby v bídou postižené oblasti Nueva Espaqa postavila zdravotní středisko, zanonské družstvo si odhlasovalo, že komunitní kliniku postaví, a za pouhé tři měsíce svůj plán realizovalo. FaSinPat prospívala místní komunitě od svého počátku: tamějším společenským centrům a poté i klinice darovala zdarma své dlaždice a ve svých prostorách pořádala kulturní a společenské akce.

V době 25% nezaměstnanosti se po vzoru zanonských družstevníků začalo hnutí FaSinPat živelně šířit, mj. i jako reakce na zkorumpovanou politickou a ekonomickou sféru. Personál přebíral a začal provozovat čtyřhvězdičkové hotely i vedení supermarketů, a piloti s leteckým personálem dokonce zvažovali přeměnit na družstvo i regionální letecké společnosti. Celkem bylo pracovníky převzato a na družstva přeměněno 200 subjektů s celkem 15 000 pracovníky. Pro další vývoj je pak typickým osud zanonské továrny...

Ekonomické i společenské úspěchy družstevního hnutí vyvolaly v argentinském establišmentu, s bankami v pozadí, poplach a nový argentinský prezident, s hezkým španělským jménem Kirschner, začal „úřadovat“: zrušil slíbené zrušení procesů s více než 400 aktivisty zatčenými za minulého režimu, jeho ministr vnitra slíbil uplatňovat soudní rozhodnutí z dubna 2004, kriminalizující pouliční blokády Piqueteros; a policie za užití gumových projektilů, obušků a slzného plynu vyklidila obsazenou továrnu Gatic, vyrábějící oblečení Adidas.

Luigi Zanone, který se zpočátku po převzetí podniku zaměstnanci držel zpátky, náhle zjistil, že jeho původně zbankrotovaná továrna prosperuje a začal se hlásit o svůj majetek. Družstvu i družstevníkům tak začala série potíží – a nejen ekonomických či právních... Zatímco pan Zanone měl 80% slevu na odběr elektřiny a plynu, zanonské družstvo, jako jediná továrna v celé provincii Neuquén ,muselo za energie platit plných 100% a vedení provincie od nich nekoupilo jedinou dlaždici...

Provinční vláda „velkoryse“ nabídla 400 zanonským družstevníkům 250 pracovních míst v nové továrně na montované domky; s hrozbou, že pokud ze Zanonu neodejdou, nastane násilné vyklizení továrny a družstevníci nadlouho skončí na podpoře s kriminálním záznamem v dokladech.

Původní majitelé se podle všeho neštítili ani kriminálních aktivit, v jejichž pozadí mohl stěží stát někdo jiný: bývalým vedením byl údajně najat gang několika desítek "barrabravas" (najatých rowdies) z fotbalového klubu Cipolleti, aby zastrašovali zanonské pracovníky; družstevníci se stali terčem výhrůžek násilím i smrti a jedna ze zaměstnankyň byla dokonce unesena a mučena.

14. srpna 2009 se provinční legislativa (26 hlasy proti 9) usnesla zanonské družstvo natrvalo vyvlastnit a původním věřitelům, Světové bance a italské SACMY zaplatit 7 milionů dolarů. Družstvo těmto krokům marně vzdorovalo argumenty, že tyto peníze si vyinkasoval pan Zanon, aniž je investoval do továrny, a navíc, že ona podařená trojice spolupracovala na podvodném krachu továrny v roce 2001.

Finanční oligarchie i kapitalismus v Argentině tak opět slavně zvítězily, a zvěst o jejich věrohodnosti a prospěšnosti se rozšířila po celém světě; což nepochybně zaznamenali politicko-ekonomičtí analytikové mj. čínští, ruští, afričtí, arabští a jihoameričtí...


Zdroje:
FaSinPat , (Wikipédie, 21. února 2011)
Zanon: Továrna bez šéfů žije , (Britské listy, 4.ledna 2005, překlad P. Houdek)


František Stočes
21. února

NETSOCAN