NETSOCAN
Číslo 3 --BŘEZEN 2004---Ročník III.
Svobodní zednáři a demokracie

ooooooo Existence i činnost Svobodných zednářů dnes kupodivu probíhají mimo adekvátní zájem médií, než jaký by si zednáři - již proto, že jsou tajuplnou, tajnou oranizací - vlastně zasluhovali.
ooooo Na tomto nezájmu se možná a kuriózně podílejí právě jejich ušlechtilé ideje, které včetně pokusů o jejich realizaci nepřipadají dnešním pokleslým médiím, honícím se za "akčními" byť jepičími informacemi, dostatečně atraktivní.
ooooo Ideologie zednářů vychází z víry v mravný světový řád, který spočívá na mravném jednání, na respektování všech povinností včetně práce a na bratrské službě bližnímu. Zednářský "chrám lidstva" stojí na třech pilířích: na moudrosti včetně znalostí a myšlení, které s ní souvisejí; na síle mravního přesvědčení; a na kráse, znamenající harmonii duševních sil a souzvuk mezi projektem a činem.
ooooo Ideje zednářů jsou natolik křišťálově čisté, že jejich kritika by získala punc neserioznosti. Daleko zajímavější je spíše praktické naplňování těchto idejí a NETSOCAN, jako watch dog of democracy, si tudíž chce všímat především momentů, kdy se vlastní praxe jaksi nedaří či je v rozporu s hlásanými ideály a zasluhuje dobře míněné kritiky.
ooooo V první řadě je třeba konstatovat, že i přes vysokou selektivnost "kádrové politiky" - členy lóží se mohli stát pouze vynikající jedinci společenských elit - nebylo zednářství imunní i vůči docela obyčejným lidským konflktům, jejichž příčinou byl střet ambicí Mistrů či Velmistrů a nově přijatých členů.
ooooo Nezřídka docházelo i k obrovským rozporům a konfliktům politickým a současně i mravním: "Tajný výbor" jemuž před Velkou francouzskou revolucí podléhaly všechny lóže se usnesl na (rovněž tajném) heslu: Smrt tyranům, ať žije teror! Mezi 5000 usmrcených nepřátel "obecného blaha", které jen v Paříži zlikvidovali radikální zednáři (Robespiérre a další) bylo možno napočítat několik stovek jejich umírněnějších zednářských bratrů. Konzervativnější zednáři, hájící ideu konstituční monarchie (La Fayette a další), byli buď popraveni nebo emigrovali.
ooooo Angličtí zednáři byli v té době establishmentem ctěni, poněvadž se ztotožnili s imperiální politikou královské rodiny. Ovšem jejich bratři na opačném břehu Atlantiku se zároveň pokoušeli toto impérium oslabit: z 56 mužů, kteří podepsali Deklaraci nezávislosti 13 amerických kolonií (na Anglii) bylo údajně 53 svobodných zednářů.
ooooo Zednářství, přestože stálo na Bibli, se vyznačovalo vysokou tolerancí i k jiným náboženstvím a zednářští intelektuálové komunikovali bez zábran i předsudků s náboženskými mysliteli islámskými či indickými. Jejich ideologická tolerance sahá až k respektu vůči nenáboženským filozofiím; což vyprovokovalo Vatikán, který ústy Pia XI. odsoudil zednářství pro podezření, že se hodlá zmocnit světovlády s úmyslem zničit křesťanskou vzdělanost a nahradit ji naturalistickou ateistickou vzdělaností s vědou a rozumem místo víry. Konzervativní ideologové zase zednářství proklínali pro jeho liberalismus, který dle nich umožnil nástup komunismu (přesněji řečeno bolševismu, pozn. aut.).
ooooo Mocenskými či velmocenskými ambicemi nicméně zednáři disponovali vždy. Za husarský diplomatický kousek zednářů je např. považováno využití francouzsko-anglické rivality na sklonku XVIII. století: politika Ludvíka XVI., pilně podporované zednáři (a která jej nakonec jej přivedla na gilotinu), pronikavě zhoršila vztahy mezi Anglií a Francií, kvůli vyslání francouzských dobrovolníků na pomoc americkým (protianglickým) povstalcům a finanční půjčce na nákup zbraní vzbouřeným koloniím; což současně vyvolalo finanční krizi ve Francii, která při neúrodě v roce 1789 vedla ke krizi společenské až po pád monarchie.
ooooo Naprostá rasová tolerance respektovaná mezi zednáři, která měla za následek i vyloučení v případě, že se některý bratr provinil členstvím v rovněž tajné rasistické organizaci - ve zločineckém KU-Klux-Klanu, znamenala další specifické a nečekané poruchy.
ooooo Zednáři, oproštěni někdejších a jistě odsouzeníhodných předsudků vůči Židům, logicky a bez námitek přijímali za členy i příslušníky elit židovské komunity. Poněvadž Židé obvykle disponovali značnými majetky, což je samo o sobě řadilo k elitě, vedlo to k prudkému růstu jejich vlivu a k deformaci zednářství v tom smyslu, že vzbuzovalo dojem židovské organizace pro nežidy.
ooooo Objevily se i etické problémy, které nejvíce vystoupily na povrch u obchodního zednářství v USA, fungujícího pod značkou Rotary klubu, kde byl vliv židovského živlu nejpatrnější. Docházelo ke zcela zjevnému zneužívání moci, vlivů i kontaktů ve prospěch firem, které rotariáni vlastnili či pouze zastupovali. Část těchto zisků sice plynula na podporu umění; nicméně zákon, umožňující daňové odpisy za nákup uměleckých děl následně věnovaných galerii či muzeu, zneužívali zednáři k daňovým únikům tak, že oficiální nákupní cena byla vysoce nadhodnocena.
ooooo Následkem toho byl jednak zrod antisemitských projevů uvnitř zednářství - některé berlínské zednářské lóže po 1. světové válce přijímaly pouze křesťany, a současně tvrdá kritika zednářství ze strany katolické církve a antisemitské veřejnosti, která vyvrcholila v třicátých letech: poukazovalo se na vysoké procento členství Židů v lóžích a dovozovalo se, že zednářství se stalo prostředkem, jehož pomocí chtějí Židé dobýt světovlády.
ooooo Počátkem 20. století dosáhlo zednářství obrovské politické moci. Prakticky všichni významní američtí prezidenti až po W. Wilsona byli členy lóží; ve Francii to byl ministerský předseda Clemanceau; z Čechů E. Beneš, A. Rašín, a dále Slovák R. Štefánik. Všechny údaje je ovšem třeba přijímat s otazníkem neboť hodnověrné prameny neexistují; a na otázku - zda jména významných politiků jako členů lóží jsou veřejnosti úmyslně "přiházována" aby se posílila prestiž Svobodných zednářů a realita je fakticky daleko skromnější, nebo zda jsou naopak další významné osobnosti zatajovány aby se skryl skutečný vliv - nelze seriozně odpovědět.
ooooo Netransparentní činnost zednářů vede i k tomu, že lze široce spekulovat také o dalším vysoce zajímavém problému: o jejich podílu na největších sociálních katastrofách lidských dějin, kterými byly 1. a 2. světová válka. Neměli snad svobodní zednáři dost sil těmto maskrům zabránit? Či na jejich vzniku dokonce nějak asistovali? Nejednalo se nakonec o důsledek vnitřních rozporů mezi samotnými zednáři? Ostatně rozdílná pojetí na poválečné rozdělení Evropy na mírové konferenci ve Versailles, které se mj. účastnili právě Wilson, Clemanceau i Beneš, rozhodně představují zajímavou indícii; nicméně v každém případě by se jednalo jen o dohady.
ooooo Jako nejvhodnější zakončení této historizující partie asi poslouží ne zcela optimistický závěr z knihy Zednáři, vydané v roce 1994, jejímž autorem je Ing. J. Stibral CSc. (viz. rovněž NETSOCAN Monitor 02/2004) a z níž je převážně čerpána i faktografie této eseje: "Jako všechno lidské konání je možné i v zásadě ušlechtilé zednářství zneužít v boji o moc a peníze, jak ukázaly skandály zednářských lóží v Itálii v osmdesátých letech tohoto století. Přesto snad i dnešní organizace Svobodných zednářů dávají přednost altruistické práci pro stát a národ před hromaděním moci a bohatství pouze pro elitu."
ooooo Ukazuje se zcela zjevně, že hlavním problémem zednářství je právě to, co jej činí pro mnohé atraktivním, tzn. jeho utajované členství, organizace i praxe. Vždy tomu tak ovšem nebylo: mnohé podobné řády jako např. Templáři se na veřejnosti naopak pyšnili bílým řádovým rouchem s červeným křížem, propůjčeným jim papežem Eugenem III. a fungovali zcela transparentně. Ovšem jen do té doby, než establishment dospěl závěru, že nabyli nepřijatelně vysokého majetku i politické moci...
ooooo Tajnou či ilegální politicko-ekonomickou činnost zednářů lze tudíž logicky akceptovat v prostředí orientální despocie, absolutistického feudalismu nebo fašistického či totalitního režimu. Dosti přesvědčivě však lze prokázat, že v prostředí fungující demokracie je takováto praxe zcela neobhajitelná; byť si ji demokracie může s dosti pohrdavým úsměškem klidně dovolit i tolerovat.
ooooo Jako první kritický argument se nabízí fakt, že nikdo nezná dokonalejší politický systém nad demokracii (byť smysl, funkčnost i aktuálnost její nepřímé či přímé formy jsou předmětem diskuze). Demokracie tudíž představuje jakýsi politický chrám a vlastně jeden z cílů činnosti Svobodnch zednářů. Nepřipadá pak zcela anachronické, absurdní i komické, když se zednáři ve vlastním chrámu skrývají, utajují a zapírají?
ooooo Prakticky žádná politická strana v demokracii nekoncipuje svůj program jako ad hoc reakci na aktuální situaci, ale vychází z dlouhodobé vize funkce a vývoje společnosti, již ta která strana považuje za nejlepší. Demokracie je tudíž svobodnou a otevřenou konkurencí hodnotných idejí, jejichž realizace i osobnosti jsou pod drobnohledem voličské veřejnosti, opozice i médií.
ooooo Tajnůstkářství zednářů v této situaci nabývá punc naprosté neserioznosti včetně pokusu o vyhnutí se veřejné zodpovědnosti za vlastní chyby, které jsou zákonité již proto, že errare humanum est.
ooooo Jako zcela nezodpovědná a nepřijatelná se pak jeví i zdánlivě logická myšlenka, připouštějící tajnou činnost zednářů jako takticky nezbytnou i v demokracii, neboť nejjistější cesta jak mohou prosadit své ušlechtilé ideje vede přes infiltraci a ovládnutí relevantních politických stran!... V takovém případě by měli všichni demokraté bít co nejhlasitěji na poplach, neboť by hrozila naprostá a vysoce riskantní deformace demokracie a vpodstatě její přeměna v meritokracii, ve vládu zcela netransparentní - a tudíž vnitřně snadno zneužitelné - samozvané elity. Tato kritika se opírá i o historická fakta dokazující, že prakticky každá tajná organizace sledující zprvu nějaké ušlechtilé cíle se po čase zvrhává v organizaci zločineckou.
ooooo Poslední závažný aspekt plyne z faktu, že demokracie představuje zcela otevřenou, legitimní i legálně vymezenou soutěž společenských, politických a ekonomických subjektů či osobností, které se může zúčastnit kdokoli, kdo se domnívá, že jeho motivy jsou relevantní nebo ušlechtilé. Každý, kdo do takové konkurence zasahuje neveřejně, netransparentně či tajně - byť motivován sebeušlechtilejšími úmysly - se nezadržitelně dopouští neetických či nelegálních činů a dokonce i zločinů; a prakticky vždy je některý z oněch transparentních subjektů nějak poškozen!
ooooo Jaký by tudíž měl být postoj demokracie ke svobodnému zednářství?
ooooo Ano! Skvělé ideje! Velkolepé! Ale vylezte, prosím, ze svých doupat!

František Stočes
Březen 2004

NETSOCAN